Zlato je látka s vysokou tržní likviditou, protože může být nakupováno a prodáváno ve velkém množství, aniž by to mělo významný dopad na globální poptávku.
V podnikání, ekonomice nebo investicích je tržní likvidita schopnost aktiva prodat, aniž by došlo k výraznému pohybu ceny a k minimální ztrátě hodnoty. Peníze neboli hotovost jsou nejlikvidnějším aktivem a lze je okamžitě použít k provádění ekonomických činností, jako je nákup, prodej nebo splácení dluhů, uspokojování okamžitých přání a potřeb. Měny, dokonce i hlavní měny, však mohou při velkých likvidačních událostech utrpět ztrátu tržní likvidity. Například scénáře uvažující o velkém úpisu dolarových dluhopisů Čínou, Saúdskou Arábií nebo Japonskem (každá z těchto zemí drží biliony dolarů v těchto dluhopisech) by jistě ovlivnily tržní likviditu amerického dolaru a aktiv denominovaných v amerických dolarech. Neexistuje žádné aktivum, které by bylo možné prodat bez vlivu na trh.
Likvidita se vztahuje jak na schopnost podniku plnit své platební závazky ve smyslu vlastnictví dostatečných likvidních aktiv, tak na tato aktiva samotná. Akt výměny méně likvidního aktiva za likvidnější se nazývá likvidace.
Likvidita je formálně definována v mnoha účetních režimech a v posledních letech je definována přísněji. Například americký Federální rezervní systém hodlá od fiskálního roku 2012 uplatňovat kvantitativní požadavky na likviditu na základě pravidel Basel III. Ředitelé bank budou také povinni znát a osobně schvalovat významná rizika likvidity. Další pravidla vyžadují diverzifikaci rizika protistrany a zátěžové testování portfolia proti extrémním scénářům, které mají tendenci identifikovat neobvyklé podmínky likvidity na trhu a vyhnout se investicím, které jsou obzvláště náchylné k náhlým změnám likvidity.
Tato stará církevní budova na prodej v hrabství Cheshire v Anglii má poměrně nízkou likviditu. Najít vhodného kupce by mohlo trvat několik let.
Nelikvidní aktivum je aktivum, které není snadno prodejné z důvodu nejistoty ohledně jeho hodnoty nebo neexistence trhu, na kterém by se s ním pravidelně obchodovalo. Příkladem nelikvidních aktiv jsou aktiva spojená s hypotékami, která vyústila v krizi rizikových hypoték, protože jejich hodnota není snadno určitelná, přestože jsou zajištěna nemovitostmi. Dalším příkladem je aktivum, jako je velký balík akcií, jehož prodej ovlivňuje tržní hodnotu.
Spekulanti a tvůrci trhu jsou klíčovými přispěvateli k likviditě trhu nebo aktiva. Spekulanti a tvůrci trhu jsou jednotlivci nebo instituce, kteří se snaží profitovat z očekávaného růstu nebo poklesu určité tržní ceny. Tím poskytují kapitál potřebný k usnadnění likvidity. Riziko nelikvidity se nemusí týkat pouze jednotlivých investic: tržnímu riziku podléhají celá portfolia. Finanční instituce a správci aktiv, kteří dohlížejí na portfolia, podléhají tzv. strukturálnímu a podmíněnému riziku likvidity. Strukturální riziko likvidity, někdy nazývané riziko likvidity financování, je riziko spojené s financováním portfolií aktiv v běžném obchodním styku. Podmíněné riziko likvidity je riziko spojené s nalezením dodatečných finančních prostředků nebo nahrazením splatných závazků za potenciálních, budoucích stresových tržních podmínek. Když se centrální banka snaží ovlivnit likviditu (nabídku) peněz, je tento proces znám jako operace na volném trhu.
Vliv likvidity trhu na hodnotu aktiv
Tržní likvidita aktiv ovlivňuje jejich ceny a očekávané výnosy. Teorie i empirické důkazy naznačují, že investoři požadují vyšší výnosy z aktiv s nižší tržní likviditou, aby si kompenzovali vyšší náklady na obchodování s těmito aktivy. To znamená, že pro aktivum s daným peněžním tokem platí, že čím vyšší je jeho tržní likvidita, tím vyšší je jeho cena a tím nižší je jeho očekávaný výnos. Navíc investoři, kteří se vyhýbají riziku, požadují vyšší očekávaný výnos, pokud je riziko tržní likvidity aktiva vyšší. Toto riziko zahrnuje expozici výnosu aktiva vůči šokům v celkové tržní likviditě, expozici vlastní likvidity aktiva vůči šokům v tržní likviditě a vliv tržního výnosu na vlastní likviditu aktiva. I zde platí, že čím vyšší je riziko likvidity, tím vyšší je očekávaný výnos aktiva nebo tím nižší je jeho cena.
Na termínových trzích neexistuje jistota, že vždy bude existovat likvidní trh pro kompenzaci komoditního kontraktu. Některé futures kontrakty a konkrétní měsíce dodání mají tendenci vykazovat stále větší obchodní aktivitu a vyšší likviditu než jiné. Nejužitečnějšími ukazateli likvidity těchto kontraktů jsou objem obchodů a otevřený zájem.
Existuje také tzv. temná likvidita, která označuje transakce, k nimž dochází mimo burzu, a které jsou proto pro investory viditelné až po dokončení transakce. Nepřispívá k veřejnému zjišťování cen.
Banky si obecně mohou udržovat libovolně vysokou likviditu, protože bankovní vklady jsou ve většině vyspělých zemí pojištěny vládami. Nedostatek likvidity lze odstranit zvýšením úrokových sazeb z vkladů a účinným marketingem vkladových produktů. Důležitým měřítkem hodnoty a úspěšnosti banky jsou však náklady na likviditu. Banka může přilákat značné množství likvidních prostředků. Nižší náklady vytvářejí vyšší zisky, větší stabilitu a důvěru vkladatelů, investorů a regulačních orgánů.
Jedním ze způsobů, jak vypočítat likviditu bankovního systému dané země, je rozdělit likvidní aktiva na krátkodobé závazky.