الجمهورية الجزائرية الديمقراطية الشعبيةAl-Jumhūriyyah Al-Jazāʾiriyyah Ad-Dīmuqrāṭiyyah Ash-Shaʿbiyyah
Alžírská lidově demokratická republika (arabsky: الجمهورية الجزائرية الديمقراطية الشعبية, Al-Jumhūriyyah Al-Jazāʾiriyyah Ad-Dīmuqrāṭiyyah Ash-Shaʿbiyyah), nebo jen Alžírsko (arabsky: Alžírsko (arabsky الجزائر, al-Jazā’ir; berbersky Dzayer) je země v africkém Maghrebu. Na západě sousedí s Marokem a Západní Saharou, na jihozápadě s Mali a Mauritánií, na jihovýchodě s Nigerem a na východě s Libyí a Tuniskem.
Název země je odvozen od města Alžír, které bylo založeno v roce 944. Nejčastější etymologie spojuje název města Alžír s al-Džazá’ir (الجزائر, „Ostrovy“), což je zkrácená forma staršího názvu města Jazā’ir Banī Mazghanna (جزائر بني مزغنة, „Ostrovy kmene Mazghanna“), který používal středověký egyptský geograf Muhammad al-Idrisi a další osoby ze stejného období. Jiní tvrdí, že název byl odvozen od Ldzayer, maghrebského arabského a berberského slova pro „Alžírsko“, které možná souvisí s králem z dynastie Ziridů Zirim ibn Manadem nebo jeho synem Bologhine ibn Zirim, který založil město Alžír.
Umajjovský chalífát zavedl islám v Alžírsku.
Alžírsko bylo osídleno již 10 000 let před naším letopočtem, tedy v prehistorických dobách. Mnoho různých skupin lidí v severní Africe se nakonec spojilo v samostatnou domorodou populaci, která se stala známou jako Berbeři. Od roku 4000 př. n. l. je od pobřeží vytlačovaly vlny fénických, římských, vandalských, byzantských, arabských, tureckých a francouzských nájezdníků. Féničtí obchodníci dorazili na severoafrické pobřeží kolem roku 900 př. n. l. a Kartágo (v dnešním Tunisku) v roce 800 př. n. l.. Z Kartága Kartáginci expandovali a zakládali osady podél severoafrického pobřeží, včetně území nacházejících se na území dnešního Alžírska. Nakonec se Berbeři vzbouřili a podařilo se jim získat kontrolu nad většinou kartáginského území a v roce 146 př. n. l. Kartágo připadlo Římské republice. Jak moc Kartága slábla, rostl vliv Berberů v sousedních zemích. Ve 2. století př. n. l. vzniklo v Alžírsku několik velkých, ale volně spravovaných berberských národů. Poté se králi Masinissovi podařilo během jeho regentství sjednotit Numidii. Berberské území bylo nakonec během roku 24 n. l. připojeno k Římské republice a zůstalo v držení Říma po dvě století. Když v polovině 7. století přišli do Alžírska muslimští Arabové z Umajjovského chalífátu, velká část místních Berberů konvertovala k nové víře. Po pádu Umajjovců v roce 751 vznikla řada místních berberských dynastií, včetně Aghlabidů, Almohadů, Zajanidů, Ziridů, Rustamidů, Hammadidů, Almoravidů, Fatimidů a Hafsidů. Několik měst a základen na alžírském pobřeží dobyla a obsadila španělská říše na počátku 16. století. Představitelé města Alžíru hledali pomoc u barbarských korzárů Hayreddina Barbarossy a Oruç Reise. V roce 1516 Reis s podporou 1300 tureckých vojáků Alžír dobyl, stal se jeho vládcem a město se připojilo k Osmanské říši. Alžírsko zůstalo ejálem Osmanské říše až do roku 1830, kdy Alžír napadli Francouzi a úspěšně jej připojili k Francouzskému císařství. Země pak zůstala departementem Francie až do vyhlášení nezávislosti 5. července 1962.
Vývoz fosilních paliv, jako je ropa a zemní plyn, tvoří zhruba 60 % rozpočtových příjmů Alžírska, 30 % HDP a více než 95 % příjmů z vývozu. Země je na 14. místě v zásobách ropy, obsahuje přibližně 11,8 miliardy barelů prokázaných zásob ropy a odhaduje se, že skutečné množství je ještě vyšší. Americký úřad pro energetické informace uvedl, že Alžírsko mělo v roce 2005 160 bilionů krychlových stop prokázaných zásob zemního plynu, což je desáté místo na světě. V letech 2003 až 2007 činil průměrný roční růst nevodíkového HDP v průměru 6 %, přičemž ve stejném období rostl v průměru o 4,5 %. Vnější dluh Alžírska byl téměř eliminován a vláda nashromáždila velké úspory ve svém ropném stabilizačním fondu. Inflace, která je nejnižší v regionu, zůstala v letech 2003 až 2007 stabilní na průměrné úrovni 4 %.
Finanční a hospodářské ukazatele Alžírska se v polovině 90. let zlepšily, částečně díky politickým reformám podporovaným Mezinárodním měnovým fondem a splátkovému kalendáři dluhu Pařížského klubu. Finance země profitovaly z růstu cen ropy a přísné fiskální politiky vlády v letech 2000 a 2001, což vedlo k výraznému zvýšení přebytku obchodní bilance a snížení zahraničního dluhu.
Pokračující snahy vlády o diverzifikaci ekonomiky prostřednictvím přilákání zahraničních a domácích investic mimo energetický sektor měly jen malý vliv na snížení vysoké nezaměstnanosti a zlepšení životní úrovně. V roce 2001 podepsala alžírská vláda smlouvu o přidružení s Evropskou unií, která nakonec sníží cla a zvýší objem obchodu. Během návštěvy ruského prezidenta Vladimira Putina v zemi v roce 2006 Rusko souhlasilo s vymazáním zhruba 4,74 miliardy dolarů z alžírského dluhu ze sovětské éry a na oplátku alžírský prezident Abdelaziz Bouteflika souhlasil s nákupem bojových letadel, systémů protivzdušné obrany a dalších zbraní z Ruska v hodnotě 7,5 miliardy dolarů.
V roce 2006 se také Alžírsko rozhodlo splatit celý svůj dluh vůči Pařížskému klubu ve výši 8 miliard dolarů předčasně. Tím by se zahraniční dluh Alžírska do konce roku 2006 snížil na méně než 5 miliard dolarů.
Alžírsko oznámilo, že v roce 2011 dosáhlo rozpočtového přebytku ve výši 26,93 milionu dolarů, což je o 62,46 % více než v předchozím roce. Celkově země vyvezla zboží v hodnotě 73,39 miliardy dolarů, zatímco dovezla 46,45 miliardy dolarů.
Mince Hafsid ražená v Alžírsku.