Xerxes I. (519 př. n. l. – 465 př. n. l.) byl perský král v letech 486 př. n. l. až 465 př. n. l., nástupce Daria Velikého a předchůdce Artaxerxa I. z Persie. Proslul neúspěšnou invazí do Řecka v letech 480 – 479 př. n. l. během řecko-perských válek, během nichž osobně velel armádě 300 000 vojáků v totálním dobyvačném tažení proti řeckým státům. Zatímco Xerxes zvítězil v bitvě u Thermopyl v roce 480 př. n. l., jeho armáda byla poražena v bitvě u Plataje, když se vracel domů, aby se vypořádal s císařskými záležitostmi. Byl zavražděn svým velitelem královské stráže Artabanem z Persie v roce 465 př. n. l.
Xerxes byl synem Daria I. z Persie a Atossy (dcera Kýra Velikého) a pocházel z Achaimenovců, zakladatelské dynastie Perské říše. Podle spartského mýtu Xerxes údajně doprovázel svého otce při jeho invazi do Řecka v roce 490 př. n. l., kde byl svědkem toho, jak byl jeho otec zasažen šípem vystřeleným athénským generálem Themistoklem. To zanechalo v Xerxovi nenávist k Řekům a motivovalo ho to k uskutečnění otcových plánů na dobytí řeckého světa a ukončení západní civilizace.
Dareios zemřel v roce 486 př. n. l., když bojoval proti vzpouře v Egyptě, a Xerxes nastoupil do monarchie. Spartská legenda pokračuje tím, že Dareiova poslední slova Xerxovi varovala, že pouze bohové mohou porazit Řeky; Xerxův spojenec Artemisia I. z Karie tvrdil, že to nebylo varování, ale výzva, a nechala Xerxa poslat na cestu pouští nahého. Poté dorazil do jeskyně a vykoupal se v nadpozemské zlaté tekutině, z níž se vynořil jako 8 stop vysoký „Boží král“.
Xerxes promlouvá k davu v Persepolisu
Xerxes okamžitě rozdrtil vzpoury v Egyptě a Babylónu a jeho svatokrádežně zkonfiskoval a roztavil babylonskou posvátnou sochu Bela, což způsobilo další vzpoury v letech 484 př. n. l. a 482 př. n. l. V roce 483 př. n. l. zahájil Xerxes přípravy na invazi do Řecka, aby uskutečnil otcův sen o potrestání Atén, Naxosu a Eretrie za podporu Jónského povstání během 490 př. n. l. Xerxes shromáždil armádu 300 000 vojáků, z nichž všichni byli mnohonárodnostní: byli mezi nimi Asyřané, Féničané, Babyloňané, Egypťané, Židé, Makedonci, Thrákové, Paeoniáni, Achajští Řekové, Jónci, Egejští ostrované, Aeolci, Pontští Řekové, Kolchiáni, Indové a mnoho dalších poddaných národů. Xerxes využil logistického plánování k přípravě na invazi a také postavil pontonový most přes Hellespont, přes který jeho armáda pochodovala do Thrákie. Také vybudoval obrovské námořnictvo na podporu své armády. V bitvě u Thermopyl v roce 480 př. n. l. jeho mohutná armáda přemohla menší armádu 7 000 řeckých vojáků pod vedením krále Leonidase I. ze Sparty, ale Leonidas a jeho 300 Sparťanů bojovali s takovým odhodláním, že všichni byli na konci bitvy zabiti a rozzuřený Xerxes nechal Leonidase sťít a ukřižovat. Po bitvě Xerxes dobyl a vyplenil Athény a město vypálil. Athéňané město evakuovali před příchodem Peršanů a přemístili se na ostrov Salamis. Xerxes vyslal svou flotilu k útoku na Řeky, ale následná bitva u Salamis byla svědkem porážky jeho flotily a donutila Xerxa zřídit zimní tábor v Thesálii. Xerxes se rozhodl raději ustoupit zpět do Asie, než aby nechal svou armádu odříznout od Hellespontu, a vrátil se do Babylonu, aby se vypořádal s nepokoji; jeho zbývající síly v Řecku pod vedením Mardonia byly poraženy v bitvě u Plataje, což donutilo Xerxa natrvalo stáhnout se z Řecka. V roce 465 př. n. l. měl být Xerxes zavražděn velitelem královské gardy Artabanem z Persie, jehož plán sesadit Achaimenovce nakonec ztroskotal.