Anglický (1042-1100) byl anglickým králem v letech 1087 až 1100. Přezdíval se mu „Rufus“ kvůli jeho rudému vzhledu, byl synem Viléma Dobyvatele, pomáhal mu při jeho dobývání Anglie v roce 1066 a při jeho taženích ve Walesu a severní Anglii proti vzpurným Anglosasům. Byl zabit při nehodě při lovu v roce 1100, kdy ho jeden z jeho vlastních mužů zastřelil šípem. Předcházel mu jeho otec Vilém a jeho nástupcem se stal jeho bratr Jindřich I.
Vilém byl synem Viléma Dobyvatele, vévody z Normandie, a Matyldy Flanderské. Ve svých 24 letech doprovázel svého otce při invazi do Anglie v roce 1066, osobně velel normanské armádě během bitvy u Hastingsu pod otcovým vedením. Po bitvě u Hastingsu velel jedné z otcových armád a zamířil do Normandie, aby posílil město proti francouzským vzbouřencům z Brugg.
Mimořádně loajální Vilém porazil v roce 1072 Ambrose Adamese poté, co Adames přerušil obléhání Caen a rozdrtil Normanskou vzpouru proti vládě svého otce. V roce 1080 byl generálem, který dobyl York od anglických rebelů během pacifikace anglického venkova jeho otce, a Vilém sloužil jako guvernér Yorku, než se zúčastnil tažení proti Velšanům v Caernarvonu. Získal si pověst rytíře, vždy pokojně okupoval své výboje, aniž by ublížil lidu. Když jeho otec zemřel v obléhání Mantes v roce 1087, Vilém II. se stal novým králem. Během své vlády rozdrtil vzpouru proti své vládě v roce 1088 Robertem Normandským a poslal rytíře na první křížovou výpravu v roce 1097. Zemřel v roce 1100 rukou svého bratra Jindřicha I. Anglického při spiknutí s cílem zavraždit ho během lovecké výpravy; byl zabit „zbloudilým“ šípem. Jindřich se po své smrti chopil moci pro sebe a stal se posledním vládcem normandského rodu v Anglii.