Válka Jama-Iči
Datum
26. leden 1985-1989
Místo
Kansai, Japonsko
Výsledek
Pyrrhovo vítězství Jamaguči-gumi
Bojovníci
Strana
Strana
Jamaguči-gumi
Ičiwa-kai
Velitelé
Velitelé
Velitelé
Fumiko Taoka Masahisa Takenaka † Kazuo Nakaniši Jošinori Watanabe Masaši Takenaka
Hiroši Jamamoto
Válka Jama-Iči byla válka jakuz, která probíhala v oblasti Kansai v Japonsku v letech 1985 až 1989 mezi gangy Jamaguči-gumi a Ičiwa-kai. Vznikla jako spor o nástupnictví po smrti jakuzáckého „šéfa bossů“ Kazua Taoky na infarkt v roce 1981, válka vyústila ve 220 přestřelek a smrt 36 gangsterů. Nakonec Jamaguči-gumi vyšla vítězně, ale válka vedla k policejnímu zákroku, který ochromil upadající syndikát.
Jamaguči-gumi byla založena v roce 1915 jako svaz dokařů v Kóbe; během několika následujících desetiletí se vyvinula v přední japonskou organizaci jakuzy. V sedmdesátých letech Jamaguči-gumi dominovala japonskému zábavnímu průmyslu, boxu, zápasu, sumo hrám, 100 produkčním společnostem, talentovým agenturám, rezervačním firmám, baseballovým hrám, aukcím a koňským dostihům, zároveň prodávala metamfetamin, heroin a speed, podílela se na hazardních hrách s vysokými sázkami, pašovala kontraband, vydírala a půjčovala. V osmdesátých letech se mnohamiliardová síť Jamaguči-gumi rozšířila do 36 ze 47 japonských prefektur a kontrolovala přes 2500 podniků od školství a zdravotnictví až po herní průmysl a průmysl pro dospělé.
V červenci 1981 kmotr Jamaguči-gumi Kazuo Taoka náhle zemřel na infarkt a na počest bývalého šéfa se konal buddhistický státní pohřeb, kterého se zúčastnilo 1300 členů jakuzy z 200 gangů a 800 pořádkových policistů stálo na stráži. Takenakovým nástupcem měl být Keniči Jamamoto, zakladatel gangu Jamaguči-gumi v šedesátých letech. Keniči dříve sloužil jako Jamamotova pravá ruka, ale byl zatčen za vydírání a odsouzen do vězení a v roce 1982 neměl být propuštěn. Zemřel sedm měsíců po Taokovi a policie využila zmatku k zásahu proti Jamagučimu-gumimu, zatkla 900 členů gangu a zabavila 102 zbraní, 192 mečů a 2 libry amfetaminů. Ve stejné době znepřátelené gangy využily nepořádek k posílení svého vlivu a generační propast mezi členy Jamaguči-gumi vedla k vytvoření frakčních rivalit uvnitř gangu.
Taokova dvaašedesátiletá vdova Fumiko Taoka se stala úřadující hlavou Yamaguchi-gumi, což je pro ženu neslýchaná role, a Hiroši Yamamoto z Yamaken-gumi a Masahisa Takenaka (osobní favoritka Fumiko) soupeřili o pozici šéfa. Fumiko nechala Masahisu po problémových volbách volit jako kumicho, ale Jamamoto nikdy nepřijal výsledky. Odmítl sloužit jako Takenakův zástupce a vedl rozkol yakuzy z Yamaguchi-gumi. 19. června 1982 se Hiroši sešel v restauraci v Kóbe s 18 vrcholnými představiteli syndikátu a dohodli se na odtržení od Yamaguchi-gumi a vytvoření syndikátu Ichiwa-kai. Tato skupina převzala polovinu pracovních sil Yamaguchi-gumi a většinu jejich arzenálu, shromáždila 13 000 yakuza a stala se jednou ze tří největších zločineckých sítí v Japonsku.
Jamaguči-gumi nabídla amnestii a štědrý důchodový plat všem Ičiwa-kai, kteří si přáli návrat, a mnozí z přeběhlíků nakonec souhlasili s návratem. Koncem roku 1984 se Ičiwa-kai zmenšila na pouhých 2 800 mužů a Takenaka se stával stále mocnějším. Dne 26. ledna 1985 4 Ičiwa-kai jakuza zavraždila Takenaku v bytě jeho milenky, zabila ho a dva z jeho podšéfů ve výtahu, čímž zlikvidovala Jamagučiho-gumiho vedení. O několik dní později se 1 000 jakuz shromáždilo, aby truchlilo nad Takenakovou smrtí. V únoru šéfové Jamaguči-gumi prohlásili Kazua Nakanišiho za svého nového šéfa a vyhlásili válku Ičiwa-kai. Japonští civilisté byli nuceni zavřít své obchody, ukončit nájemní smlouvy, vyhýbat se zapadlým uličkám a kriminálním hotspotům a po setmění zůstat doma v obavě, že spor vybuchne.
Během několika následujících měsíců bylo zatčeno 1 000 jakuz a zabaveny stovky zbraní. Nicméně do února 1986 došlo ke 200 ozbrojeným útokům a 26 mrtvým. V září 1985 Masahisův bratr Masaši Takenaka odletěl na Havaj, aby uzavřel dohodu s americkou mafií, a slíbil jim, že jim prodá drogy výměnou za tři raketomety, 5 kulometů a 100 ručních zbraní, aby mohli zaútočit na ústředí Ičiwa-kai. Požádali také soukromého zabijáka, aby zabil Hirošiho. Mafiáni se však ukázali jako tajní agenti a Jamaguči-gumiho šéfové byli zatčeni. Během několika následujících měsíců bylo v přestřelce zabito několik civilistů a v japonských novinách se začaly objevovat výsledkové listiny uvádějící denní úmrtnost. Inagawa-kai se pokusila o zprostředkování, ale v únoru 1986 byl v moři nalezen mrtvý obchodník Ičiwa-kai, Hideo Šiagami, jehož tělo bylo znetvořeno. Jamagučiho vedení odsoudilo Šiagamiho smrt a o šest dní později oznámilo ukončení nepřátelství, čímž skončila dvouletá válka. Jamaguči-gumi se vynořil jako vítěz a nad Ičiwa-kai se rýsoval do roku 1989; v té době bylo Ičiwa-kai jen několik stovek členů a krátce poté se rozpustili. Jošinori Watanabe byl ještě téhož roku zvolen kumichem Jamaguči-gumi. Zanedlouho se počet členů Jamaguči-gumi vyšplhal na 20 000 a Jamaguči-gumi se zdáli hrozivější než předtím. Do roku 2000 měl gang 34 000 členů a blízkých spolupracovníků, což z něj dělalo zdaleka největší syndikát v Japonsku, který tvořila polovina veškeré yakuzy identifikované policií.