Invaze do Afghánistánu
Předchozí
Afghánská občanská válka
Další
Operace Anakonda, povstání Talibanu
Datum
7. října-17. prosince 2001
Místo
Afghánistán
Výsledek
Vítězství vedené USA
Bojovníci
Strana
Strana
Spojené státy Spojené království Kanada Austrálie Severní aliance
Taliban al-Káida Islámské hnutí Uzbekistánu Turkistánská islámská strana TNSM
Velitelé
Velitelé
Velitelé
George W. Bush Tony Blair Jean Chretien John Howard Burhanuddin Rabbani
Mohammed Omar Usáma Bin Ládin Mohammed Atef † Juma Namangani † Sufi Muhammad
Invaze do Afghánistánu byla Američany vedená invaze do Afghánistánu, ke které došlo po útocích z 11. září 2001. Koalice vedená USA se snažila zlikvidovat al-Káidu, zničit její základny v Afghánistánu a zbavit moci jejich spojence z Talibanu a s pomocí opozice ze Severní aliance úspěšně svrhla Taliban. Koalice vytvořila afghánskou prozatímní vládu a Tálibán zahájil povstání proti nové afghánské vládě Hamída Karzáího a okupačním koaličním silám.
Po sovětském stažení z Afghánistánu v roce 1989 a svržení komunistické vlády v roce 1992 vstoupila země do stavu občanské války, kdy soupeřící vojevůdci soupeřili o moc. V roce 1996 se po dobytí hlavního města Kábulu dostalo k moci islámské fundamentalistické hnutí Taliban podporované Pákistánem. Taliban zavedl přísný výklad práva šaría a posílil sunnitskou muslimskou paštunskou většinu v zemi, zatímco bojovali v sektářském konfliktu proti Hazárům, Tádžikům a dalším menšinovým skupinám ze severu země. Menšinové skupiny a umírnění paštúni vytvořili Severní alianci, ale Taliban měl pod kontrolou 90% země do roku 2001.
Taliban měl dalšího mocného podporovatele v Usámovi Bin Ládinovi, saúdském miliardáři a džihádistovi, který bojoval v zahraničních mudžahedínech během války se Sověty. Usáma se snažil vést džihád proti západním vlivům v muslimském světě a financoval islámské fundamentalistické skupiny, jako byl Taliban; výměnou za to dal Taliban své skupině al-Káida útočiště v Afghánistánu. al-Káida zřídila výcvikové tábory a dovezla zahraniční bojovníky, z nichž mnozí posílili Taliban během afghánské občanské války, a od roku 2001 prošlo těmito tábory až 20 000 mužů. V roce 1998 al-Káida bombardovala dvě velvyslanectví USA ve východní Africe, což vedlo k tomu, že prezident Bill Clinton nařídil letecké údery na tábory al-Káidy v Afghánistánu. V roce 1999 uvalila Rada bezpečnosti OSN sankce na Taliban kvůli jejich podpoře Bin Ládina.
Americká vláda začala podporovat Severní alianci proti Talibanu v srpnu 2001 a Severní aliance vedla bouřlivý boj pod vedením Ahmada Šáha Masúda. Masúd získal mezinárodní podporu díky své podpoře práv žen, vytvoření demokratické rady Loya Jirga a za své prohlášení, že al-Káida a Taliban mají velmi špatné vnímání islámu. Varoval také před hrozícím rozsáhlým útokem na území USA, ale byl zabit při sebevražedném bombovém útoku 9. září 2001.
Loď amerického námořnictva odpalující raketu Tomahawk na Afghánistán, 2001
Dne 7. října 2001 USA oficiálně zahájily vojenské operace v Afghánistánu. Letecké údery byly hlášeny na kábulském letišti, v Kandaháru a v Džalálábádu a jak Bush, tak Blair se o úderech obrátili na své národy. Většina zastaralých střel SAM a radarových a velitelských jednotek Talibanu byla zničena první noc leteckých úderů spolu s malou leteckou flotilou Talibanu. Vrtulníkové vrtulníky Apache zničily protivzdušnou obranu a výcvikové tábory Talibanu a americká letadla také bombardovala posádku 055 brigády poblíž Mazar-i-Šarífu. Prezident Bush dal Talibanu poslední varování, aby Bin Ládina vydal, ale ti trvali na tom, aby zastavil bombardovací kampaň a umožnil Bin Ládinovi spravedlivý proces, což vedlo k tomu, že Bush prohlásil svou nabídku za neoddiskutovatelnou a USA a Británie se zavázaly k invazi.
V noci 19. října 2001 se na přistávací dráze jižně od Kandaháru po útoku neviditelných bombardérů seskočilo 200 příslušníků US Army Rangers. Cíl po sporadickém odporu zajistili a zabili jen jednoho bojovníka Talibanu. Vzdušná podpora odrazila veškeré přicházející síly Talibanu a tito vojáci – první pozemní síly v zemi – založili FOB Rhino. Ve stejné době podnikly Delta Force nálet na letní úkryt mully Omara v kopcích nad Kandahárem, ale po mulle Omarovi nebylo ani stopy. Místo toho se ocitly pod útokem několika sil Talibanu a zabily 30 Talibanců, zatímco 12 příslušníků Delta Force bylo zraněno. Reakce Talibanu vedla k tomu, že Delta Force přerušila svůj plán na zřízení průzkumného týmu na místě.
Dne 20. října začali američtí operativci na koních podporovat síly Severní aliance Abdula Rašída Dostuma proti Talibanu a navádět chytré bomby proti jejich cílům. Dva týdny po zahájení kampaně se letecká kampaň začala zaměřovat na frontové linie Talibanu a pomáhala silám Severní aliance. Na začátku listopadu USA použily k útoku na frontové linie Talibanu bomby na řezání sedmikrásek a bitevní vrtulníky AC-130 a pozice Talibanu byly zničeny do 2. listopadu. Dne 10. listopadu vystoupil prezident Bush v OSN a varoval, že nejen USA jsou ohroženy dalšími útoky, ale také všechny ostatní země světa a Německo, Francie, Itálie, Japonsko a další země přislíbily materiální pomoc. USA také začaly silně bombardovat pohoří Tora Bora, které bylo považováno za baštu al-Káidy.
Dne 9. listopadu zahájily síly Severní aliance útok na dopravní uzel Mazár-i-Šaríf a obsadily hlavní vojenskou základnu a letiště ve městě. 2 000 bojovníků Severní aliance pomáhaly kontingenty amerických speciálních sil a využívaly blízkou leteckou podporu k ničení obrněnců a vozidel. Po 90 minutách bylo město osvobozeno, což poskytlo Talibanu tělesnou ránu a šokovalo dokonce i CENTCOM, který předpovídal, že město padne až v roce 2002. Do města bylo letecky dopraveno 1 000 vojáků z 10. horské divize USA, aby ho ochránili před potenciálním protiútokem Talibanu, a americké letectvo dopravilo do města jak humanitární pomoc, tak vojenské zásoby. Ve stejné době Američané a Severní aliance po rozsáhlé bitvě zajistili letiště v Bagrámu.
V noci 12. listopadu uprchl Taliban pod rouškou tmy z hlavního města Kábulu a jediné boje ve městě se odehrály v městském parku, kde se 20 bojovníků Talibanu pokusilo ubránit proti útočícím spojeneckým silám. Během 24 hodin po pádu Kábulu byly íránské pohraniční provincie uzavřeny, Herát připadl také britským a americkým speciálním silám a Severní alianci. Místní paštunští vojevůdci ovládli severovýchodní Afghánistán, včetně Džalálábádu, a tálibánští vojevůdci na severu se stáhli zpět do Kunduzu. 16. listopadu se stala terčem útoku desetitisícová talibanská posádka Kunduz. Přeživší členové Talibanu a al-Káidy se také stáhli zpět do rodiště Talibanu, Kandaháru, nebo směrem k pohoří Tora Bora. Do 13. listopadu se v Tora Bora opevnilo 2000 bojovníků al-Káidy a Talibanu a američtí a místní vojevůdci plánovali útok.
Dne 13. listopadu se četa Rangers seskočila padákem na jihozápad od Kandaháru a americké vrtulníky zničily tálibánský objekt nedaleko města. Mezitím byl mezi 14. a 16. listopadem zabit vůdce al-Káidy Muhammad Atef při bombardování svého kábulského domu. Dne 14. listopadu Hamíd Karzáí a oddíl amerických vojáků pronikli do provincie Orúzgán a vstoupili do města Tarin Kowt, které bylo osvobozeno při vzpouře proti talibanským okupantům. Spojenci odrazili protiútok Tálibánu s leteckou podporou a Karzáí shromáždil 800 vojáků a připravil se na útok na Kandahár.
Po jedenácti dnech bojů Kunduz podlehl obležení a talibanská posádka se vzdala. Pákistánské letouny však přiletěly, aby evakuovaly zpravodajský a vojenský personál, který pomáhal Talibanu proti Severní alianci, a nakonec evakuovaly 5000 lidí, včetně bojovníků al-Káidy a Talibanu. Pád Kunduzu ukončil odpor Talibanu na severu.
Koncem listopadu, po pádu mostu Sayyd Alma Kalay, byl Kandahár poslední baštou Talibanu. 3000 bojovníků Severní aliance odřízlo město od zásobovacích linek a 24. listopadu americké speciální jednotky zřídily tajné operační stanoviště, což jim umožnilo přivolat ničivou palbu na pozice Talibanu. Mezitím téměř 1000 vojáků americké námořní pěchoty založilo FOB Rhino a 15 obrněných vozidel Talibanu bylo zničeno americkými letadly, když se pokusily znovu dobýt letiště. Město bylo opakovaně bombardováno a 6. prosince 2001 Karzáí – který byl informován, že bude příštím prezidentem Afghánistánu – vyjednal kapitulaci sil Talibanu ve městě. 7. prosince padlo letiště v Kandaháru, ale Muhammad Omar a malá skupina bojovníků město opustili a nedodrželi slib kapitulace. Mnoho vůdců Talibanu uprchlo do Pákistánu přes vzdálené hraniční přechody a Taliban opustil Kandahár, který padl pod vedením USA.
S pádem Kábulu a Kandaháru se bin Ládin a další vůdci al-Káidy stáhli do Džalálábádu v provincii Nangarhár, odkud se přesunuli do pohoří Tora Bora 12 mil od pákistánských hranic. Vklouzli do sítě jeskyní a připravili obranu, kterou mudžahedíni používali během sovětské války, a Bílý dům a Pentagon se rozhodly udeřit a zničit prvky al-Káidy, místo aby tam vyslaly konvenční jednotky a opakovaly chyby Sovětů. 12. prosince frustrované síly Severní aliance vyhlásily příměří s Talibanem, protože se dohodly s al-Káidou, že umožní Bin Ládinovi svolat šúru, aby souhlasil s podmínkami kapitulace. Nicméně několik stovek členů al-Káidy a 055 brigád uprchlo během noci do Pákistánu a následující den Bin Ládin částečně splnil svůj slib; dal malé zadní stráži své požehnání ke kapitulaci, když sám 16. prosince uprchl. Odhaduje se, že během operace bylo zabito 200 bojovníků al-Káidy spolu s neznámým počtem kmenových bojovníků. Dne 20. prosince OSN schválila Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly (ISAF), aby pomohly nové afghánské vládě udržet bezpečnost, a Světový potravinový program obnovil své mise humanitární pomoci. V roce 2002 Taliban zahájil povstání proti nové afghánské vládě, financované sklizní opia, a začala nekonvenční válka v Afghánistánu.