Nástupiště devět a tři čtvrtě

Nástupiště devět a tři čtvrtě

Nástupiště devět a tři čtvrtě (nástupiště 9¾) bylo nástupiště na nádraží King’s Cross v Londýně. Toto nástupiště bylo magicky ukryto za bariérou mezi mudlovskými nástupišti devět a deset a bylo místem, kde bradavičtí studenti Školy čar a kouzel nastupovali každé 1. září do Bradavického expresu, aby mohli navštěvovat školu.[1]

Aby se někdo dostal na nástupiště devět a tři čtvrtě, musel jít přímo k zdánlivě pevné bariéře, která dělí nástupiště devět a deset.[1] Při návratu z nástupiště devět a tři čtvrtě byla hned za bariérou umístěna stráž, která měla regulovat výstupy z nástupiště branou, aby nevyplašila mudly.[2]

V severozápadním Londýně se rozkládalo nádraží King’s Cross, mudlovské nádraží, které patřilo k nejrušnějším ve městě. Bylo to úplně obyčejné nádraží, s velkými plastovými čísly nad každou kolejí a strážemi, které nikdy neslyšely o škole v Bradavicích.[1] Avšak každého 1. září, když se hodiny nad hlavou blížily k jedenácté hodině,[3] a meziměstský vlak číslo 125 vjel na nástupiště číslo devět,[4] podivný dav tu a tam otočil mudlovskou hlavu. Dav čarodějnických dětí, nesoucích ohromné kufry a sovy v klecích a další neobvyklá domácí zvířata, si razil cestu k – a pak skrz – pevné kovové bariéře mezi nástupišti číslo devět a deset.[5]

Za touto bariérou samozřejmě leželo nástupiště devět a tři čtvrtě, domov slavného bradavického expresu. Tam se ohlédnutí za bariérou ukázalo, že je to místo tepaného železného oblouku s nápisem „Nástupiště devět a tři čtvrtě“. Nad vzdouvajícím se kouřem šarlatového parního vlaku visela cedule oznamující, že bradavický expres odjíždí v jedenáct hodin.[1] Nástupiště mělo také zřetelnou vůni – takovou, která zvedla náladu mladým kouzelníkům, kteří se stejně jako Harry Potter každé léto těší na začátek semestru.[5]

I když se plošina běžně používala jen šest dní v roce (okružní jízdy na začátek a konec semestru, stejně jako vánoční a velikonoční svátky), plošina byla v těchto dnech zaplavena aktivitou. Pára z šarlatového motoru zaplavila plošinu, jak se kočky proplétaly kolem nohou mágů a sovy na sebe houkaly,[1] jak se hromady studentů a rodičů pohybovaly párou „jako temní duchové“,[6] jejich hlasy se nesly mlhou.[7]

Doporučujeme:  Profesor Crumbs

Nakonec v 11:00 zazněla píšťalka oznamující odjezd vlaku[1] a sykot pístů zaplnil nástupiště, když se vlak dal do pohybu[6] a se skřípěním vyjížděl ze stanice, zatímco rodinní příslušníci stáli na nástupišti a mávali svým dětem, aby šly do školy.[5] Nikdo se pak celé měsíce na nástupiště nevracel — až do konce pololetí, kdy se opět zaplnilo kouzelníky a seschlá stará stráž seděla u oblouku zpět do mudlovského světa a starala se, aby se všichni dostali domů, aniž by vzbudili velkou pozornost.[2]

Počátky historie (1850–1971)

Skrytý vstup na nástupiště 9¾

Mozkovna ministryně Evangeline Orpingtonové v 50. letech 19. století, nástupiště devět a tři čtvrtě, byla první ze skrytých kouzelnických platforem na King’s Cross.[8]

Poté, co ministerstvo kouzel získalo bradavický expres, pod vedením ministra Ottalina Gambola v roce 1830[9], postavili také železniční stanici v Prasinkách, jako nezbytný doplněk k vlaku.[10] Ministerstvo však upustilo od stavby stanice uprostřed Londýna, protože by to napínalo i notoricky známé mudlovské odhodlání nevšímat si kouzel, i když jim vybuchovala před obličejem. Teprve poté, co byl do úřadu jmenován ministr Orpington (1849-1855), bylo dosaženo řešení: k nově mudlovsky postavené stanici King’s Cross by přibylo skryté nástupiště, přístupné pouze čarodějnicím a kouzelníkům.[8] O tom, jak přesně bradavičtí studenti cestovali v období po získání bradavického expresu a vytvoření stanice v Prasinkách a před vytvořením nástupiště 9¾ v 50. letech 19. století, nejsou žádné informace.

I když se řešení ukázalo jako dobré, vždy se objevily nějaké drobnosti, jako například čarodějnice a čarodějové, kteří rozhazovali kufry plné kousavých kouzelnických knih nebo mločí sleziny po celé naleštěné podlaze stanice, nebo až příliš hlasitě mizeli za pevnou bariérou. Aby se předešlo jakémukoli vážnému porušení Mezinárodního statutu kouzelnického utajení, je obvykle na stanici po ruce řada zaměstnanců Ministerstva kouzel v civilu, aby se vypořádali s případnými nepohodlnými mudlovskými vzpomínkami, které bude třeba pozměnit.[8]

Doporučujeme:  Školní rok 2020–2021

1. září 1971 vzala Eileen Snapeová svého jedenáctiletého syna Severuse Snapea na palubu Bradavického expresu přes tuto plošinu. Mudlové Manželé Evansovi tam také vzali svou čarodějnickou dceru Lily Evansovou spolu s její mudlovskou sestrou Petunií. Zatímco se rodiče rozhlíželi po plošině s výrazem upřímného potěšení, obě sestry se pohádaly a Petunie nakonec svou sestru nazvala zrůdou.[11]

Harry Potter se snaží najít plošinu, zatímco v davu mudlů

Harry Potter poprvé použil Platformu 9¾ 1. září 1991. Protože nevěděl, jak se do ní dostat, a uznal rodinu Weasleyových jako rodinu čarodějů, zeptal se Molly Weasleyové, jak se k ní dostat. Když Harry přecházel Platformu, míjel chlapce s kulatým obličejem, který své babičce říkal, že ztratil svou ropuchu, a chlapce s dredy, který svým vrstevníkům ukazoval tarantuli.[1]

V červnu 1992, na konci školního roku, se Harry a jeho spolužáci vrátili do svých domovů přes platformu. Harryho vyzvedl Vernon Dursley.[2]

Harry Potter a Ron Weasley se v roce 1992 pokoušeli překročit magickou bariéru na nástupišti 9¾, jenže zjistili, že je zablokovaná

Dne 1. září 1992 domácí skřítek Dobby zablokoval magickou bariéru oddělující nástupiště devět a deset, aby zabránil Harrymu Potterovi a Ronu Weasleymu chodit do školy. Proto se rozhodli, že jediný způsob, jak se dostat do Bradavic, je ukrást Létající Ford Anglia Arthura Weasleyho a letět s ním do školy.[3] Když skončil školní rok, studenti se vrátili do mudlovského světa přes magickou bránu v nástupišti.[12]

V roce 1993 vzali Weasleyovi Harryho znovu na Platformu. Arthur Weasley doufal, že si s Harrym promluví o Siriusi Blackovi, ale Harry už zaslechl Arthura, jak o tom mluví se svou ženou.[4] Když skončil školní rok, Harry a jeho spolužáci se vrátili na Platformu, kde řekl Vernonu Dursleymu o svém kmotrovi, „usvědčeném vrahovi, ale utekl z čarodějnického vězení a je na útěku“.[13]

1. září 1994 Weasleyovi a Harry cestovali na nádraží King’s Cross taxislužbou Muggle.[6]

Jakmile v červnu 1995 dorazil Bradavický expres na nástupiště 9¾, věnoval Harry Potter své výdělky z Triwizard Fredovi a Georgi Weasleyovým, než překročil magickou bariéru a byl vyzvednut Vernonem Dursleym.[14]

Doporučujeme:  Ohnivé kouzlo

V roce 1995 odvedli Weasleyovi, Nymphadora Tonksová, Remus Lupin, Alastor Moody a Sirius Black (v jeho zvířecí podobě) Harryho na nádraží King’s Cross pěšky, protože byli ubytováni na Grimmauld Place 12 v Borough of Islington.[15] Když Harry přijel na nádraží na konci školního roku v červnu 1996, připojili se k němu Alastor Moody, Nymphadora Tonksová, Remus Lupin, manželé Weasleyovi a Fred a George Weasleyovi. Čarodějnická skupina začala Dursleyovým vyhrožovat, že pokud bude s Harrym jakkoliv špatně zacházeno, pošle s sebou jednoho z členů Fénixova řádu.[16]

Harry Potter a jeho syn Albus Severus Potter překračují bariéru v roce 2017

Harry a Weasleyovi se 1. září 1996 vrátili na Plošinu, kde se k nim pro Harryho ochranu připojili dva zarputilí, vousatí Bystrozorové v tmavých mudlovských oblecích. Na plošině si Harry krátce pohovořil s Arthurem Weasleym o svém podezření, že Draco Malfoy je nyní Smrtijed[17].

Dne 1. září 2008 dorazil na nástupiště pod vedením Harryho Pottera nový student a zrušil Bradavický expres.[18]

Dne 1. září 2017 vzal Harry Potter své syny (Albus Severus a James Sirius) do King’s Cross spolu se svou ženou Ginny a jejich nejmladším dítětem a jedinou dcerou Lily Lunou. Ron a Hermiona Weasleyovi tak také učinili, stejně jako Draco a Astoria Malfoyovi. Bylo zde také mnoho dalších rodin, jako například několik dalších Weasleyových.[7]

„Při výběru počtu skryté plošiny, která by mladé čarodějnice a čaroděje zavedla do internátní školy, jsem usoudil, že by to muselo být číslo mezi těmi z mudlovských plošin – byl to tedy jednoznačně zlomek.

Číslo devět a tři čtvrtě se mi představilo bez většího přemýšlení a líbilo se mi tak moc, že jsem si ho hned vzal. Je to samozřejmě právě to ‚tři čtvrtě‘.“