King’s Cross Station

Nádraží King’s Cross bylo považováno za jedno z hlavních vlakových nádraží, které obsluhovalo Londýn v Anglii. Studenti Bradavické školy čar a kouzel jezdili s šarlatovým parním strojem pojmenovaným Bradavický expres do Bradavic z nástupiště 9¾ každé 1. září přesně v 11 hodin. Aby se člověk dostal na nástupiště 9¾, musel běžet přímo ke zdi mezi nástupišti 9 a 10.[1]

Byla to Evangeline Orpingtonová, ministryně v letech 1849-1855, která přišla na řešení, jak na nově vybudované nádraží King’s Cross přistavět skrytou plošinu, která by byla přístupná pouze čarodějnicím a kouzelníkům. Celkově to fungovalo dobře, i když se v následujících letech objevily drobné problémy, například čarodějky a kouzelníci, kteří rozhazovali kufry plné kousavých knih o kouzlech nebo mločí sleziny po celé leštěné nádražní podlaze, nebo jinak mizeli za pevnou bariérou trochu moc nahlas. Obvykle byla po ruce řada zaměstnanců ministerstva kouzel v civilu, kteří se vypořádávali s veškerými nepohodlnými mudlovskými vzpomínkami, které by bylo třeba na začátku a na konci každého bradavického funkčního období pozměnit.[3]

Nástupiště 3⅓ nabídlo železnici pro Great Wizarding Express.[2]

Na 4. nástupišti jezdily vlaky přímo z Watton-at-Stone na sever přímo do St Neots.[4]

Nástupiště 7 mělo vlaky směřující na sever přímo do Yorku přes East Coast Main Line.[4]

Nástupiště 7½ nabízelo dálkový vlak, podobný Muggle Orient Express, do vesnic v kontinentální Evropě, kde jezdí jen průvodci.[3]

Nástupiště devět a deset byly mudlovské plošiny po obou stranách bariéry, kterou museli projít mágové a čarodějnice, aby se dostali na Nástupiště 9¾.[1]

Harry Potter přibližující se k mudlovské stráži na nádraží v roce 1991

Nástupiště 9¾ bylo nástupištěm, ze kterého se 1. září nastupovalo do Bradavického expresu. Nad nástupištěm visela cedule s nápisem: Bradavický expres, jedenáct hodin, a nad vstupem/výstupem na nástupiště byl kovaný železný oblouk s nápisem Nástupiště devět a tři čtvrtě. Na závěr školního roku se Bradavický expres vrátil na Královský kříž a přivezl studenty z Bradavic zpět na jejich letní prázdniny. Lze předpokládat, že cedule nad nástupištěm se mění v den, kdy se vlak vrací z Bradavic.[1]

Doporučujeme:  29. června

Aby se někdo dostal na nástupiště 9¾, musel jít přímo k zdánlivě pevné bariéře dělící nástupiště devět a deset. Molly Weasleyová radila, že člověk by to měl „udělat tak trochu v běhu, když je nervózní“[1] Není přesně známo, jak se mudlové na nástupiště nedostali, nebo nemohli dostat; nicméně lze předpokládat, že byla použita nějaká mocná magie, aby o její existenci nevěděli. Nicméně ve vzpomínkách Severuse Snapea bylo ukázáno, že rodina Lily Evansové byla přítomna na nástupišti, když na něj nastupovala, což by mohlo znamenat, že mudlové byli schopni na nástupiště vstoupit, pokud by o jeho existenci byli zvlášť informováni.[5]

Další skryté platformy by mohly být podle potřeby otevřeny, například pro velké, jednorázové akce, jako jsou koncerty Celestiny Warbeck.[3]

Harry a Weasleyovi na nádraží

V roce 1991 se Harry Potter, jako prvňák, vydal na nástupiště 9¾ poprvé poté, co mu bylo řečeno, aby tam šel na nádraží King Cross. Neměl žádné instrukce, jak se dostat dál, a proto potřeboval pomoc Weasleyovy rodiny, o které slyšel, jak o tom mluví. Harry a Ron Weasleyovi se v tuto chvíli poprvé setkali a začali celoživotní přátelství.[1]

V roce 1992 udělal domácí skřítek Dobby něco s bariérou dělící plošiny 9 a 10, aby zabránil Harrymu Potterovi, Harrymu a Ronovi v přístupu na plošinu.[6] O kouzlu, které použil, je známo jen to, že nějakým způsobem zpevnila bariéru, která fungovala jako vstup/výstup na plošinu 9¾, čímž způsobila, že do ní Harry a Ron narazili, na rozdíl od toho, že jí prošli, jak to kouzelníci a čarodějnice normálně dělávali.[7] V důsledku toho se rozhodli, že jediný způsob, jak se dostat do Bradavic, je ukrást Arthurovi Weasleyho Létající Ford Anglii a letět s ním do školy. To jim oběma způsobilo četné potíže, protože je viděli mudlové a riskovali odhalení kouzelníků.[7]

Doporučujeme:  Zmijozelská společenská místnost

Harry a Brumbál si povídají v předpeklí nádraží King’s Cross

V roce 1998, během bitvy o Bradavice, se Harry Potter nechal od lorda Voldemorta udeřit smrtící kletbou a vstoupil do stavu předpeklí, ve kterém se jeho duch setkal s duchem Albuse Brumbála, na místě, které Harry identifikoval jako nádraží King’s Cross. Stanice byla v Harryho podvědomí čistá a prázdná, až na něco, co vypadalo jako malé, nahé dítě, stočené na zemi, s kůží, která byla syrová a drsná, jako by byla stažená z kůže, která ležela pod sedadlem. Brumbál pak Harrymu odhalil, že tato podoba představuje malou část Voldemorta, zničenou, když „zabil“ Harryho, a tak zničil tu část jeho duše, kterou mu nevědomky implantoval[8].

V roce 2017 poslali Harry, Ginny, Ron a Hermiona své děti – Rose Granger-Weasleyovou, Albuse Pottera a Jamese Pottera – do Bradavic. Tam zahlédli Draca Malfoye a jeho ženu Astorii, jak vyprovázejí syna Scorpia[9].

Harry Potter na nádraží King’s Cross v LEGO Harry Potter: Roky 1-4

„King’s Cross, což je jedno z hlavních londýnských nádraží, má pro mě velmi osobní význam, protože moji rodiče se seznámili ve vlaku do Skotska, který odjížděl ze stanice King’s Cross. Z tohoto důvodu a také proto, že má tak evokativní a symbolický název a protože je to vlastně ta správná stanice, ze které se odjíždí, pokud míříte do Kaledonie, nikdy jsem nepoznal sebemenší nerozhodnost ohledně umístění portálu, který by Harryho dopravil do Bradavic, nebo dopravního prostředku, který by ho tam dopravil.

„Říká se (i když kde příběh vznikl, to vám nemohu říci; je to podezřele nejasné), že stanice King’s Cross byla postavena buď na místě Boudicčiny poslední bitvy (Boudicca byla starověká britská královna, která vedla vzpouru proti Římanům), nebo na místě její hrobky. Legenda praví, že její hrob se nachází někde v oblasti nástupišť osm až deset. Když jsem dával nástupišti čarodějů jeho číslo, nevěděl jsem to. Stanice King’s Cross nese jméno podle dnes již zbořeného pomníku krále Jiřího IV.

Doporučujeme:  Tempest Jinx

„V King’s Cross je teď skutečný vozík, který trčí napůl ze zdi, a pokaždé, když jdu kolem, tak se při tom pyšně rozzářím….“[3]